Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 5. - 1/2

25. 7. 2009
Chapter Four
Harrymu se zdálo, že létá, skoro jako by seděl na koštěti, jenže pod ním žádné nebylo. Pršelo a on letěl dost nízko na to, aby se mohl dotknout vršků borovic, nad nimiž letěl. Najednou se kolem něj nebe otočilo a on nemohl ovládat své tělo. Padal dolů a dopadl do středu lesa na sněhem pokrytou mýtinu. Malfoy tam už čekal a opíraje se tělem o kmen stromu se na něj sarkasticky šklebil. Z Harryho pohledu vypadal, jako by stál vzhůru nohama.
„Co tu děláš?,“ zeptal se Harry bez jakékoli výčitky.
„Čekám,“ řekl Malfoy s mírným pokrčením ramenou.
„Na co?“
„Na všechno, co se má stát. Můj osud nebo tvůj, je to jedno.“
„Proč?,“ zeptal se Harry a připadal si jako malé dítě. Začínal si zvykat na svět vzhůru nohama a představoval si, jaké by bylo vidět Draca obráceného správným směrem. „Jsou naše osudy stejné?“
„Ale ne,“ řekl Draco a zavrtěl hlavou. „Vůbec ne stejné, ale opačné. Žádný kruh nemůže být bez konce a začátku, ale když se uzavře, nevidíš, kde končí. Úplnost.“
„Co?“
„Ty ničíš mě a já ničím tebe. Navzájem se doplňujeme, ale to splynutí je ničivé.“ Draco se usmál. „Zvedni se, Harry, díváš se na to opačně, nemůžeš pak čekat, že ti to bude dávat nějaký smysl.“
„Líbí se mi, když jsi vzhůru nohama,“ zamumlal Harry. „Vypadá to, jako by tě měsíc natřel nastříbrno zespoda nahora, ne shora dolů.“
Draco se zasmál. „Kdo teď plácá blbosti, Pottere?“
„Hvězda nikdy nespadne na zem, když padá opačně,“ řekl Harry.
„Krev se ti valí do hlavy,“ odpověděl něžně Draco. „Brzy začneš vidět věci tak, jak jsou, to ti slibuju.“
A potom se probudil, protože musel zvracet. Zvláštní slabost byla horší než kdy jindy a pár chvil si Harry myslel, že umře. Whisky tomu rozhodně nepomohla. Ležel dlouho na zádech, zhluboka dýchal a vzpomínal na ten zvláštní sen. Nedávalo to smysl.
Co bylo ještě nesmyslnější, bylo náhlé zjištění, že ještě stále leží v zmačkaných dekách na podlaze společenské místnosti pod svým neviditelným pláštěm.
Pak si vzpomněl a s vyjeknutím se posadil. Málem se pozvracel a hlava ho bolela víc než předtím.
Draco byl pryč a Harry přemítal, jestli to celé byla jen jeho halucinace způsobená přemírou alkoholu. Dracova láhev od whisky ale stále ležela na podlaze a Harry na ni zíral v šoku.
Přeplazil se k truhle s lektvary a vytáhl lektvar proti kocovině, který tam někdo ohleduplně nechal. Vypil ho a hned se cítil o něco lépe.
Byl pořád ve společenské místnosti, příliš slabý a zničený na to, aby šel k dutině, když tu přišel do místnosti Ron s černými kruhy pod očima. Zjevně se moc nevyspal. Když spatřil Harryho, zamračil se.
„Už ses nevrátil!“
Harry zamrkal. „Rone? Kolik je hodin?“
„Skoro čas na snídani, kde jsi byl včera večer? Nevrátil ses pro mě, zůstal jsem zamčený ve věži!“
„Noo, trochu jsem to přehnal s pitím a zapomněl na to. Promiň.“
„Museli jsme vylézt oknem,“ řekl Ron uraženě. „Jak jsi na to mohl zapomenout?“
„Měli jste počkat do rána, pak bych vás pustil ven!“
Ron zúžil oči. „Harry, co se děje? Řekl jsi to, jako kdybys věděl, že tam bude taky ona. Jako kdybys to naplánoval.“
Harry otevřel pusu k odpovědi a horečně přemýšleje ji zase pomalu zavřel. „No…,“ začal. „Hm.“
„“No, hm“ není žádná odpověď.“
„Rone…“
„Co?“
„Bylo to vážně tak špatné?“
„No…,“ Ron chvíli přemýšlel. „Hm.“
Harry se zazubil. „Políbil jsi ji!“ Radši se nezmínil o tom, že on a Draco ho přitom pozorovali.
„Nevěděl jsem, že je to Pansy!“
„Co na tom záleží? Proč jsi ji políbil?“
„Protože byla vtipná a chytrá a voněla po květinách! A vypadala jako Afrodíta!“
„Všimni si, že to byl poslední z tvých důvodů!,“ zdůraznil posměšně Harry. Když o tom tak přemýšlel, byl tím znechucen. Koneckonců, Harry se nikdy neposmíval. To Malfoy.
Ron se zamračil. „O co jde?“
Harry si povzdechl. „Tak fajn. Rone, Pansy se líbíš. Neměla nic společného s plánem na včerejší večer, nevěděla o něm, ale líbíš se jí. A já jsem si myslel, že možná, kdyby ses dokázal přenést přes fakt, že je ze Zmijozelu a tudíž nepřítel, možná by se ti líbila taky.“
„Harry, Zmijozel není nepřítel. To Malfoy je nepřítel.“
Harry na něj nevěřícně pohlédl. „To není!“
Co? Vždyť ho nenávidíš!“
„Samozřejmě!,“ řekl Harry rychle. „Jenom jsem myslel, že všichni ze Zmijozelu jsou nepřátelé, nejen Dra- Malfoy!“
Ron se na něj podezíravě podíval. „Tak proč ses mě snažil dát dohromady s Pansy?“
Harryho náhle nic nenapadalo. Nakonec pokrčil rameny. „Záleží na tom? Líbí se ti?“
„To je úplně jedno! Neměl jsi pravdu, Harry, nelíbím se jí, když zjistila, že to jsem já, vykřikla a utekla.“ Ron si olízl rty a snažil se vypadat méně ublíženě, než ve skutečnosti byl. „Vidíš? Nesnesla pohled na mě.“
„To není pravda. Věř mi, Rone, je do tebe prakticky zamilovaná. Promluv si s ní. Pravděpodobně se jen bála.“
„Zmijozelové se nebojí,“ hádal se Ron, i když si vzpomněl, jak vyděšeně vypadala na střeše hned poté, co se mu přiznala k strachu z výšek.
„Ale jo. Promluv si s ní.“ Harry se usmál.
„Možná…,“ Ron byl pořád nejistý a Harry, kterému bylo trošku líp, než když se vzbudil, se znovu ušklíbl.
„Jdeme. Snídaně.“
 
***
Draco šel pozdě na snídani, nedostal se na kolej až do úsvitu a zrovna vycházel ze společenské místnosti, když na něj zasyčela ze stínů Pansy. „Malfoyi. Něco s tebou musím probrat.“
Zamžoural do temnoty. „Pansy? Jsi to ty? Co tady děláš úplně samotná?“
„Čekám na tebe.“ Vystoupila ze stínu a on si ji tiše prohlížel. Oči měla úplně oteklé a červené a vypadalo to, jako kdyby plakala.
„Nedaří se ti dobře?,“ zeptal se nevinně. Samozřejmě si vzpomněl.
„Celé jsi to nastražil!“
„Nemám nejmenší představu, o čem to mluvíš.“
„Draco.“
Povzdechl si. „Pojď na snídani. Mám hrozný hlad a přijdeme pozdě na lektvary, jestli nepřidáme. Promluvíme si o tom později, slibuju.“
Tvářila se neochotně, ale nechala se vytáhnout ze společenské místnosti a dál do Velké síně. Draco si sedl vedle ní a oba jedli nezvykle tiše. Také si mnohem více všímali nebelvírského stolu. Bylo tam hlučno a veselo jako vždy, naprosto v protikladu k havraspárským tichým diskuzím, smíchu mrzimorských a znechucení těch ze Zmijozelu. Jediní, kdo se nechovali normálně, byl Potter a oba Weasleyové. Potter zíral znechuceně na svůj talíř a vypadal nemocně, nejspíš měl ale jen kocovinu. Ron zíral do zdi a čas od času upřel svůj pohled na Pansy. Ginny naproti tomu pociťovala následky whisky v punči.
„Je fakt hrozný, že musíme jít na hodiny den po plese, ne?,“ zeptal se Draco Pansy, která neurčitě pokrčila rameny a dál se nimrala ve své kaši.
Draco si povzdechl. „Pansy, přece to nebylo tak strašné, ne?“
„Nechci o tom mluvit.“ Rychle se postavila a okamžitě k sobě přilákala Ronovu pozornost. Nevšimla si toho. „Jdu na lektvary. Musím dodělat úkol, než začne hodina.“
„Mám ten svůj hotový, nepotřebuješ pomoc?“ Zvláštní, měl pocit, jako by jí měl něco vynahradit, ačkoli si nebyl jistý, co. Ani mu neřekla, co se včera večer stalo. A kromě toho nechtěl být v blízkosti Pottera ani o chvíli déle, než bylo nutné, alespoň dokud si nevyjasní, jak mu vynadat za předešlou noc. Byla to samozřejmě Potterova chyba. Draco měl důvod nepít ve společnosti jiných lidí, byl pak příliš milý. A on nesnášel být milý.
„Jo, jestli chceš,“ řekla neutrálně. „Tak pojďme.“
Šli spolu do podzemí, sedli si blízko zdi a Draco jí pomohl dopsat pár posledních odpovědí v úkolu ze včerejška. Třída se začínala plnit a krátce před začátkem vešli společně i Potter, Weasley a Grangerová. Hermiona kráčela ke svému stolu a Harry ji následoval. Pokradmu se přitom díval na Draca. Ron se ale na rozdíl od nich přesunul ke stolu, kde seděli Draco a Pansy, a odhodlaně se před ni postavil.
Mrazivě si ho prohlížela.
„Musím s tebou mluvit,“ řekl Ron.
„Jdi pryč. Zacláníš,“ odsekla mu Pansy.
„Není tu co k vidění,“ odpověděl lehce.
Draco se na něj díval spod přivřených víček a v duchu se jim smál. Poté ale udělal nečekaný krok, který vyvolal vlnu šokovaných výkřiků po celé třídě. Draco si sbalil věci a postavil se.
„Můžeš si sednout sem,“ líně se pousmál.
Ron překvapeně zamrkal a Pansy na něj zasyčela. Než ho ale stihla stáhnout zpátky, Ron vklouzl na prázdné místo a uvěznil tak Pansy u zdi.
Jediné volné místo v učebně bylo vedle Pottera a Draco obrátil oči v sloup.
„Ach jo. Myslel jsem, že se snažíme dokázat neexistenci osudu,“ zamumlal, když se posadil. Než ale mohl Pottera začít poučovat, dorazil do třídy Snape a začala hodina, zaměřená na výrobu Chladícího lektvaru. Komplexní směs přesného množství skřítčí krve, křiku medvědodlaka (který ztuhnul při doteku zmrzlé žuly) a tří chlupů polního prasete z Arkansasu byla jediná známá léčba proti smrtelné křeči způsobené kontaktem se sušeným guánem z fénixe.
Když zbývalo posledních deset minut do konce hodiny a všichni pracovali na zadaném úkolu, u Dracova stolu nikdo nepromluvil. Hermiona si ho pořád zkoumavě prohlížela a Potter ho zdařile ignoroval. Na rukou měl skvrny od inkoustu, který Draco poznával. Byl to inkoust, který vyrobil a nechal v dutině stromu.
„Měl by sis umýt ruce, Pottere,“ ťal.
Potter leknutím povyskočil, upustil brk a zkoumal své ruce. Líce mu nekontrolovatelně zrudly.
„Neměl jsem čas,“ řekl stydlivě. „Myslím, po snídani.“
Draco se zazubil a byl by ho dráždil dál, jen aby viděl, jak moc se Harry může červenat, kdyby ho Hermiona nepřerušila.
„Opravdu, Malfoyi. Snažím se pracovat, tak sklapni. Kromě toho náhodou vím, že Harryho osobní hygiena není tvoje věc.“
Potter se na ni zle podíval, což Draca velice pobavilo. Bylo opojné vidět, jak se Harryho tvář rozzářila.
„Jo, a mimochodem,“ řekl Draco nevinně a přiměl Hermionu na něj podezíravě pohlédnout, zatímco Harry viditelně zbledl. „Včera v noci…“
„Malfoyi, teď ne,“ sykl Harry.
„Včera v noci? Co včera v noci? Harry, byl jsi dlouho pryč, nevrátil ses, kde jsi byl?“ Dívala se střídavě z Draca na Harryho a zpátky velice podezíravě.
Potter se zjevně snažil Draca umlčet pohledem, prosil ho, aby nic neříkal, a Draco mu s pousmáním vyhověl.
„No, jestli hygiena není moje věc, Grangerová, tak bych řekl, že kde stráví Harry noc, není rozhodně tvoje věc.“
Neměl bohužel čas říct víc, protože hodina skončila, a sotva se tak stalo, Pansy začala křičet.
„Nechci tě poslouchat, ty stupidní nebelvírskej bastarde!,“ zařvala a postavila se tak rychle, že málem převrhla svoji židli. „Nech mě být!“
Weasley vypadal docela zdrceně, ale Pansy to zřejmě bylo jedno. Shrábla svoje věci ze stolu a vyběhla ze třídy.
Draco si povzdechl. „Pěkný, Pansy. To bylo důstojné,“ zamumlal a Potter se na něj koutkem usmál.
„Ty zmlkni!,“ štěkl Draco. „Jdi za Weasleym, vypadá, jako by umíral hanbou. Já promluvím s ní.“
Odešel, ale ještě zaslechl Grangerovou zasyčet: „Harry, řekl ti něco? Co říkal?“
Pansy byla ještě rozezlená, když dorazili na hodinu obrany proti černé magii, a před třídou se zoufale rozplakala.
„Sakra, Pansy,“ řekl Draco pevně, chytil ji za ruku a odtáhl ji od čumilů z Havraspáru. „Ne na veřejnosti.“
„Ale Draco!,“ zavyla. „Nevím, co se to se mnou děje!“
„Jak to myslíš?,“ zeptal se a vtáhl ji do prázdné učebny.
„Nenávidím ho!“
„Myslel jsem, že se ti líbí!“
„To jo.“
„No tak?“
Vyčítavě se na něj podívala. „Neslyšel jsi ho, když zjistil, že jsem to já.“
„Co řekl?“
„No, nic. Nejde o to, co řekl, ale jak to řekl!“
„Vždyť nic neřekl!“
„Ale řekl to tak znechuceně!“
Draco se zhluboka nadechl. „Pansy. Možná byl trochu překvapený, ale jestli se ti líbí, dáš mu šanci to vysvětlit.“
„Jediné, co by mohl vysvětlit, je, že mě nikdy neměl políbit a že mě nesnáší,“ zamumlala.
Draco obrátil oči v sloup. „S tím by se ani Nebelvír neobtěžoval.“
„Co mám udělat?“
„Promluv si s ním.“
Chvilku přemýšlela. „Ale co když se mi vysměje?“
„Jsi ze Zmijozelu. Jestli se ti bude smát, rozcupujeme ho na kousky.“
Zasmála se. „To by nás stálo body.“
Pokrčil rameny. „To je jedno. Pojď, přijdeme pozdě na hodinu.“
Pansy přikývla a následovala ho z prázdné místnosti. Hodina už začala a oni ztratili 20 bodů za pozdní příchod, ale aspoň Pansy zbytek hodiny neplakala a Draco si řekl, že tím prokázal profesorovi laskavost.
***
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Já nic neutínám

(skydiver_tf, 11. 9. 2009 11:49)

Ahoj ahoj, chápu vaše rozhořčení, nicméně chyba je teď na druhém konci drátu - tj. u bety. Kapitola je přeložená už asi dva týdny...jak to tak vidím, dám to sem nakonec neobetované...nějak se s nim domluvím. Mějte se a hlavně zachovejte klid!

...

(darken, 9. 9. 2009 6:19)

Kde je ta kapitola? Přepadá mě histerie... :))) To přece nejde takhle to utnout!
Dnes jsem narazila na tuhle úžasnou povídku a musím říct, že se nemohu odtrhnout od čtení! Skvělý příběh, úžasné charaktery postav (až mi to připomíná knihy), pěkné logické posloupnosti a nádherný překlad. Děkuji.
Vážně by mě zajímalo, co se Harrymu děje...

:-)

(Silwia, 2. 9. 2009 16:00)

Zrovna jsem chtěla napsat, že už by to chtělo další kapču :-))))

Další kapitola

(skydiver_tf, 1. 9. 2009 22:27)

Ahoj, další kapitola je u beťáka, doufám, že se tu brzo objeví! Těšte se na třináct stran textu!

***

(Niki, 29. 7. 2009 13:26)

„Vždyť nic neřekl!“ -- „Ale řekl to tak znechuceně!“ Dialog mezi Dracem a Pansy byl vážně skvělý:-D Díky za další kapitolu, také chválím překlad, čte se to dobře:-))

Beta

(skydiver_tf, 28. 7. 2009 20:14)

Tak to vypadá, že jsem našla aspoň dočasně beťáka a tím pádem by se měla kvalita překladů dramaticky zvýšit. :-) Mějte se!

:-))

(Silwia, 28. 7. 2009 0:02)

Tak důležité je, že jsou spokojeni čtenáři :-)) S originálem jsem to nesrovnávala, to dělám pouze v případě, když je v ději nějaká nelogičnost a nerozumím tomu, což u tebe není. Ale ty jsi asi měla na mysli, že si můžu přečíst v originále, jak se to bude vyvíjet? Hmm... raději si počkám na tvůj krásný překlad :-)) Alespoň se mám na co těšit....

Překlad

(skydiver_tf, 27. 7. 2009 21:30)

No nevím, já osobně s ním úplně spokojená nejsem, ale tak co mám dělat. Můžeš si přečíst originál ;)

:-)

(Silwia, 27. 7. 2009 3:02)

Povedený překlad, ostatně jako vždy:-)) Jsem hrozně napnutá, jak se to bude dále vyvíjet :-))