Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 6.

16. 9. 2009
Fate is a wind, and red leaves fly before it 
Far apart, far away in the gusty time of year -- 
Seldom we meet now, but when I hear you speaking, 
I know your secret, my dear, my dear. 

-Did You Never Know, Sarah Teasdale
Později toho večera se Harrymu opět udělalo zle, což ho značně znepokojilo. Nemoc už trvala týdny, a kdyby to byla jen chřipka, tak už by tou dobou byla dávno pryč. Nicméně se bál, že by Hermiona vyšilovala, kdyby jí něco řekl, a on nechtěl přidělávat starosti i ostatním. Nejspíš to je prostě jen nachlazení.
Pořád s myšlenkami na zvláštní událost v knihovně došel Harry až k dutině. Nikdo tam nebyl a chladný vzduch trošku tišil projevy nemoci. Harry se opřel zády o strom a dlouho tak se zavřenýma očima stál, hluboce vydechuje. Bylo opravdu ticho a on se cítil neuvěřitelně slabý. Po chvíli ho ten pocit ale přešel a on otevřel deník. Poslední zápis byly Harryho škrábanice ze dřívějška, Malfoy nic nenapsal.
Chvíli nepřítomně točil brkem v prstech a přemýšlel, co napsat.
„Jsi v pořádku, Malfoyi? Nechtěl jsem tě vyděsit nebo tak, nic jsem tím nemyslel, vlastně ani nevím, co jsem tím myslel! Možná ještě úplně nevyprchala ta whisky! To by mohlo být ono, nemyslíš? Protože jsem se rozhodně necítil sám sebou – měl jsem problémy s dýcháním. Možná – totiž, nějak mi poslední dobou není dobře. Možná proto. Jo. Omlouvám se. Doufám, že nejsi naštvaný.“
Tou dobou už bylo hodně pozdě a on vyběhl nahoru do ložnice, aby okamžitě usnul. V noci se mu zdálo, že je těhotný s Hermioniným dítětem, a proto je mu tak špatně. Vzbudil se s celkem nepříjemným pocitem.
Byla sobota a on strávil den hraním famfrpálu se svým týmem. Když se vrátil zpět do společenské místnosti, Hermiona na něj čekala s vítězným úsměvem.
„Dopsala jsem ten esej, chceš si ho přečíst?“
Přečetl si ho, okomentoval, a začali šachovou hru. Sotva pohnuli figurkami, když tu se otevřel portrétový vchod a dovnitř se vpotácel zkrvavělý Ron, zjevně ve skvělé náladě.
„To ho naučí!“ zasípal, kecl si do křesla a utřel si krvácející nos do rukávu.
„To koho naučí?“ zeptal se Harry.
„Rone, ty krvácíš!“ vykřikla zděšeně Hermiona.
„Crabbe. Ten blbec se mě snažil znovu zbít!“
„Koukám, že se mu to povedlo,“ řekl Harry.
Ron pokrčil rameny. „On dopadl hůř. Teď už nechá mě a Pansy na pokoji!“
„Rone! Nepral ses s ním, že ne!,“ prosila Hermiona.
„Ne, Hermiono, nechal jsem ho, ať ze mě udělá krvavou břečku, a vůbec jsem se nebránil,“ odpověděl Ron ironicky. Hermiona se opřela do svého křesla se slabým povzdechem.
„Určitě tě vyhodí,“ řekla mu.
„Byla to sebeobrana!“
„To je jedno, pořád ses s ním pral.“ Hermiona sáhla po ubrousku a začala mu otírat obličej.
„Utřu ti krev a pak ti to vyhojím,“ řekla mu něžným hlasem. „Bolí to?“
„Ne,“ lhal Ron.
Poté, co se postarali o Rona, se Harry vyplížil ke stromu, jen aby se jich chvilku zbavil. Ginny přišla do společenské místnosti a vrhala na něj vražedné pohledy ze svého křesla, což Harry nemohl snést. Taky ale neměl odvahu na to, se jí omluvit, a tak prostě vyčkával, až se atmosféra trochu uklidní.
Malfoy ten den napsal: „Pottere, ty sexuálně utlačovaný chlapče. Nevadí. Vůbec na včerejší večer nemysli, už nikdy, jo? Zapomeň na to. Možná jsem chytil to, z čeho je ti tak blbě. Jestli tomu chceš věřit, tak pokračuj. Jak už jsem řekl a řeknu znova, jestli to nechápeš, rozhodně nebudu ztrácet čas vysvětlováním. Kromě toho – už se to znovu nestane.
Musel jsem dát Vincenta do pořádku, když s ním byl Weasley hotov. Míra nadělané škody na mě téměř učinila dojem. Na Snapea ale moc ne, takže jen abych tě varoval, bude v pondělí asi hodně naštvaný. Všichni Nebelvíři za tohle zaplatí. Docela se na to už těším.
Snažil jsem se dopsat svůj esej o čtení z ruky, ale prostě mi to nejde. Ať napíšu, co chci, ta stará čarodějnice to neocení. Je snad moje chyba, že budu bohatý, krásný a úspěšný po celý můj život? Někteří z nás prostě nejsou stavění na tragédii a to je asi to jediné, co se jí líbí. Dohání mě to k šílenství.“
„Sexuálně utlačovaný?,“ zamumlal Harry. „Není to moje chyba, mám jiné priority. Jako – famfrpál.“ Zvláštní bylo, že mu to neznělo tak přesvědčivě jako dříve. Zneklidněný Harry se rozhodl nekomentovat tuto první část Malfoyova zápisu.
Trochu se usmál, vytáhl z kapsy hůlku a zašeptal: „Accio domácí úkol.“ Jeho esej o čtení z ruky přilétl z hradu a Harry ho rychle pročetl. „Tady máš,“ napsal do deníku. „Dostali jsme ten úkol před týdnem a já měl plný počet bodů. Prostě opiš můj úkol a změň si tragédie. Místo aby se tvůj milenec zabil v autě, prostě napiš, že zemře rituální vraždou nebo tak něco. Tragédie, Draco, je to celé o tragédii. Trelawneyové pramálo záleží na tom, jestli je to pravda, hlavně když je to plné žalu. Vymysli si to. Ron a já jsme to tak dělali celé roky. Jo, a kdybych byl tebou, nezmiňoval bych sexuální povahu tvých rukou. Myslela by si, že je to moc dobré na to, aby to mohla být pravda.“
***
Druhý den byla neděle a Harry se celý den schovával před Hermionou, Ronem a Ginny v jižní věži, kde předtím s Malfoyem zamkli Rona s Pansy o Halloweenu. Nechtěl ani moc přemýšlet o tom, proč se jim vyhýbá. Chtěl prostě být jen sám. Jižní věž byla k tomuto účelu perfektní.
Nastal listopad a ve věži byl dost průvan. Seděl ve stejné místnosti, kde předtím seděli zamčení Ron a Pansy a dával pozor, aby dveře zůstaly stále otevřené. Napsal Siriusovi o všem, co se dělo, ale vynechal jakoukoli zmínku o Malfoyovi, protože cítil, že nebylo o čem mluvit. Fakt.
Lhal si do vlastní kapsy a věděl to; ale Harry opět nechtěl ztrácet čas přemýšlením o tom, proč vlastně.
K večeru se zastavil u dutého stromu, a když otevřel sešit, vypadl z něj červený list a šustivě se snesl k zemi. Harry ho se zájmem zvedl.
Na omak byl jakoby kožený a byl to ten nejčervenější list, který kdy Harry viděl. Zespoda byl protkán zlatožlutými žilkami a okraje měly stejný světle žlutý odstín. Chvíli se na něj zamyšleně díval a přemýšlel, jak se asi dostal do sešitu a pohrával si s myšlenkou, že ho tam možná Draco nechal pro něho. Představa Draca, jak se sklání nad listem se stejným obdivem a jak ho vkládá do knihy pro Harryho, byla omamná. Žádný zápis ale v knize nebyl a Harry skoro pustil list po větru, když si najednou všiml, že jeho úkol z jasnovidectví chybí. Takže Draco tam přece jenom byl.
Možná to bylo „děkuju“ za ten úkol?
Tak nebo tak, zastrčil si list do kapsy a posadil se ke psaní. Měl opět filozofickou náladu: Nedávno se mi o tobě zdálo, říkal jsem ti to vůbec? O Halloweenu, asi protože´s tam byl. Bylo to zvláštní, letěl jsem (ale ne na koštěti) a pak jsem padal a přistál do sněhu, a tam jsi byl ty a říkal něco o osudu a vidění věcí pozpátku. Bylo to po tom zatraceným plese, takže ta osudová část se tam promítla z toho našeho pokusu dokázat, že osud neexistuje. Ale zbytku vůbec nerozumím. Jo, a Ginny se mi od plesu vyhýbá! Cítím se trošku provinile, ale jsem mnohem radši takhle, než když mi ji Ron pořád cpal. Hermiona říká, že jsem jí udělal něco hrozného a měl bych se jí omluvit, než to řekne Ronovi, který mě za to zabije, ale přece to, že jsem ji nechal u baru, není tak hrozný prohřešek, ne?
Vložil knihu zpátky a znechuceně pozoroval své ruce. Byly opět postříkané inkoustem z dutiny. Zdálo se, že je to téměř permanentní stav, ačkoli si toho nevšiml, dokud to Draco nezmínil při lektvarech. Ten inkoust se nedal smýt.
Slunce začínalo zapadat a Harry cítil přicházející bolehlav. Vrátil se do hradu vyčerpaný a unavený jako kotě.
***
V noci chodil Draco ke stromu nejraději. Málokdy šel spát před půlnocí a bylo snazší se vyplížit ven, když už ostatní spali. Vážně se totiž necítil na diskuzi o tom, proč tohle všechno dělá. Psaní vzkazů Harrymu a tak. Ne že by měl kdy někdo odvahu se ho zeptat. On byl Draco Malfoy. O jeho tajných nočních pochůzkách nikdy nepadla ani zmínka.
„Sny o mně, Pottere?“ napsal, sotva dočetl Harryho poslední zápis. „Jak sladké. Co se mladé Weasleyové týče, existuje jistá šance, že už to bratrovi neřekne, pokud tak neudělala doteď, takže být tebou bych si užíval odpočinku od jejích neohrabaných pozorností.“  Samozřejmě věděl, že byla Ginny naštvaná kvůli něčemu horšímu, než byl její prodloužený pobyt u baru bez Harryho. A jestli o tom Potter ještě nevěděl, bylo to jedině dobře a Dracovi se to velice hodilo.
Pondělní ráno zastihlo vyčerpaného Draca na hodině lektvarů. Po návratu od dutiny moc dobře nespal, musel totiž bojovat s mocnou touhou po třešních, a měl problémy s pozorností na hodině. Stejně jako Potter.
Snape už měl špatnou náladu, když hodina začala, to poznal Draco hned. Když se zeptal třídy, jestli si pamatují tři základní ingredience Dryjáku fénixích slz, a jediná Grangerová se přihlásila, otočil se k Potterovi. Draco sledoval jeho pohled, ale místo obvyklé škodolibé radosti cítil pouze mdlé víření soucitu. Potter vypadal hrozně, byl bledý a zesláblý.
„Co třeba vy, pane Pottere?“
Než aby se snažil předstírat, že ví, co se děje, což praktikoval obvykle, Potter pouze zamrkal a vzhlédl skelným zrakem k Snapeovi. „Co?“
„Tři základní přísady v Dryjáku fénixích slz.“
Potter si olízl rty. „Noo, první budou asi fénixovy slzy.“
„Velmi dobře, pane Pottere,“ řekl Snape sarkasticky. „A ty druhé dvě?“
Rozhostilo se hrobové ticho. Grangerová se snažila telepaticky Harrymu napovědět, Weasley se na něj pro jistotu vůbec nedíval a zíral na desku stolu, zatímco Snapeův krutý úsměv, který dřív Draca tak těšil, rostl každým okamžikem.
„Olej z mladé mandragory a rulík zlomocný!“ zvolal Draco dřív, než se stihl zamyslet. Bolestně zamžikal, když se k němu obrátila pozornost všech studentů. Snape se pomalu otočil a Potter neznatelně rozšířil oči a podíval se na něj. Draco si nervózně odkašlal.
„Prosím?“ zasyčel Snape.
„To jsou dvě zbylé přísady, pane.“
„Ano, toho jsem si vědom. Nicméně jsem čekal na odpověď pana Pottera.“
„Zdálo se mi, že ji nezná.“
„A chtěl jste mu pomoct? Jak – ušlechtilé, pane Malfoyi. Ale faktem zůstává, že pan Potter opakovaně nedával pozor v mých hodinách!“
Snape se otočil na podpatku a podmračeně Pottera sledoval. „Dokonce věřím, že mi ještě dlužíte školní trest za jeden z vašich minulých prohřešků! Musím přiznat, že jako hrdina, Pottere, jste docela zklamání. Možná jste si nechal svůj status hrdiny příliš stoupnout do hlavy a myslel jste, že mými hodinami prostě jen tak proplujete! Musím vám ovšem s politováním říci, že u mě nikdo neprojde bez úsilí, Pottere. Takže vám s lítostí oznamuji“ – ačkoli se tak vůbec netvářil – „že pokud mi nedokážete, že jste dával pozor, nechám vás propadnout. A samozřejmě si jste vědom, že bez přijatelné známky z lektvarů nebudete maturovat.“
„Pane, on ale dává pozor, opravdu. Jen se dnes necítí moc dobře!“ vykřikla Grangerová.
Snape na ni nevraživě pohlédl a ona zmlkla. „Abyste mi dokázal, že jste dával pozor, napíšete mi esej, ve kterém shrnete veškeré učivo za celý letošní rok, a buďte rád, že to není za celých sedm let. Pět svitků by mělo stačit, pokud budete psát malá písmena. Jak znám váš nečitelný rukopis, radši napište sedm. Musíte dostat přijatelnou známku, jinak propadnete.“
Ve třídě vládlo napjaté ticho. Byl to nezvykle tvrdý trest, a i Draco se díval na Snapea s opovržením.
„Pouze vy smíte na tom úkolu pracovat, Pottere, jako na školním trestu za své prohřešky. Nikdo z vás,“ přelétl pohledem nebelvírskou část, zvláště pak Grangerovou, „mu v tom nesmí pomáhat. Jinak propadne.“
Potter vypadal ještě bledší než dříve, jen na tváři mu vystoupil ruměnec, ze kterého Draco vyčetl, jak moc je naštvaný. Nic ale neřekl a Snape se spokojeně vrátil k výkladu.
Po lektvarech se Draco cítil trošku probuzenější a prošel zbytkem výuky energicky, ale měl trochu starost o Pottera. Vypadal dnes na hodině hodně nemocný a Draco věděl, že to od Grangerové nebyla výmluva. Když měl konečně chvilku času po své poslední hodině, spěchal dolů k jejich stromu.
Potter už napsal dlouhý, naštvaný dopis o tom, jak nesnáší lektvary a Snapea a jak ho vyhodí ze školy a jak to je všechno Snapeova chyba.
„Je to tvoje chyba, abys věděl,“ odpověděl Draco. Mohl ses aspoň snažit dávat pozor! Ale i já musím uznat, že byl dnes na tebe trošku tvrdý – dokonce i já jsem viděl, že ti není dobře. Jsi v pořádku, Pottere? A víš, žes musel vypadat polomrtvý, když jsem se obtěžoval to zmínit. Protože i kdybys umíral, bylo by mi to jedno! Ale neumíráš, že ne?“ Zamračil se a vyškrtal poslední dvě věty. „Jinak, mám teď trochu volného času, protože jsem si už celé lektvary nastudoval přes léto. Můžu ti pomoct to napsat, jestli chceš. Nemám nic lepšího na práci.“
Ještě jednou si to zamračeně přečetl a divil se vlastní altruistické nabídce. Ale nebylo by fér, aby Potter propadl kvůli jedné hodině, kdy byl nemocný!
Draco už dál nepřemýšlel o tom, proč mu na tom vlastně záleží.
***
Hermiona se nad ním starostlivě skláněla. „Bylo ti špatně a nic jsi mi doteď neřekl?“ vytýkala mu a přikryla ho dekou. Vyučování právě skončilo a ona Harrymu pomáhala zpět do společenské místnosti.
„Jsem jenom zesláblý, fakt, je mi dobře,“ odpověděl, ale byl znepokojený. Vzbudil se s šílenou bolestí hlavy, ale i když ta postupně odezněla, slabost zůstala a on prošel vyučováním jako ve snu. Hermiona mu pomáhala to přežít a celou dobu si mumlala něco o nemocničním křídle. Teď s tím začínala znovu.
„Opravdu, Harry, jestli jsi nemocný, musíš tam jít!“
„Nechci, aby se Brumbál zbytečně strachoval, určitě je to jen nachlazení nebo něco,“ hádal se Harry.
Hermiona vypadala nerozhodně a obrátila se na Rona. „Co myslíš ty?“
„Víš, jak nesnáší nemocniční křídlo,“ řekl Ron. „A nezvrací ani nic, je jenom unavený. Myslím, že to přeháníš.“
Hermiona se kousla do rtu. „Možná. Dobře, Harry, nebudu tě teď nutit tam jít. Ale chci, abys mi vyjmenoval všechny symptomy té nemoci. Napíšu si to a zkusím, jestli něco nenajdu v knihovně. Mohla by to být kletba, a pokud to je, tak najdu způsob, jak ji zastavit, a kdo ji vyslal. Rone, přines mi prosím nějaký pergamen a brk. Harry, jsi si jistý, že ti nemůžu nijak pomoct?“
Harry se zašklebil. „Jenom se mi chce spát, fakt,“ řekl a snažil se udržet oči otevřené.
Pohladila ho po čele. „Samozřejmě, že se ti chce spát,“ uklidňovala ho jako malé dítě. Ron se vrátil se svitkem a Harry jí pověděl všechno, co si o své nemoci pamatoval. Když odběhla s Ronem do knihovny, a řekla Ginny, aby ho hlídala, Harry pouze nezaujatě zíral do krbu.
Ginny seděla naproti němu, četla si nějaký román a stále na něj vrhala rychlé pohledy, jako by čekala, že promluví.
A opravdu jí asi měl něco říct, ale v tu chvíli si Harry nemohl vzpomenout, co. Něco s plesem – a punčem – ach jo. Zapomněl se jí omluvit za to, že ji nechal na baru.
Řekne jí to zítra, až nebude tak unavený -
***
Hermiona s Ronem se vrátili z knihovny pozdě. Ginny přikryla Harryho dekou a šla také spát, zanechávaje ho zachumlaného v křesle u krbu. Vypadal moc uvolněně na to, aby ho budili a hýbali s ním, zvlášť s tou jeho podivnou nemocí. Nechali ho tam a šli spát do svých ložnic.
Harry se probudil kolem půlnoci kvůli nepokojným snům, které si ale už nepamatoval. Cítil se mnohem lépe než předtím a nemohl znovu usnout, tak si oblékl plášť a vyšel ven ke stromu.
Měsíc jasně zářil a celá krajina se koupala v ostrém stříbrném světle. Dech se srážel Harrymu na brýlích a chvilku mu trvalo, než zjistil, že sněží. Jemný poprašek sněhu pokryl zemi a stále hustě padal z oblak. Bylo to jako na jiné planetě.
Bylo ticho a Harry opatrně sešel ze schodů, aby neponičil čerstvý sníh svými stopami. On se po něm prošel jako první, přímo směrem k dutému kmeni, s rameny vtaženými, aby uchránil aspoň trochu tepla, a s rudozlatou šálou omotanou kolem obličeje.
Dutina byla na závětrné straně a vločky do ní padaly pomalu, třepetaly se, až dopadly do tlusté sněhové peřiny. Prsty měl úplně ztuhlé, když se natahoval pro deník a brk. Oprášil si místečko v kořenech stromu a posadil se, aby si přečetl Dracovu poslední zprávu. Zamračil se a natočil knihu tak, aby v měsíčním světle viděl i to, co bylo přeškrtané, a pomalu se usmál, když si uvědomil, co to znamená. 
„Nevěděl jsem, že ti na tom záleží,“ bylo jediné, co stačil napsat, než zjistil, že se na něj někdo dívá. Vzhlédl a upustil brk. „Draco.“
***
Draco se zastavil mezi stromy a bojoval s nutkáním otočit se a běžet pryč. Koneckonců, on věděl, že tam Harry bude, viděl jeho stopy v čerstvě napadaném sněhu, příliš jasně na to, aby byly staršího data. Pouze jedny vedly k dutině a žádné zpět. Stejně je ale sledoval. Bylo ale úplně jiné stát Harrymu tváří v tvář, než jenom jít v jeho stopách. V klíně mu ležela kniha a ve sněhu opodál brk a inkoust. Bylo to poprvé, co se potkali u této dutiny od té první noci, a mnoho věcí, které oba zatím popírali, jim najednou vyvstávalo před očima. Bylo snadné předstírat, že se mezi nimi nic nezměnilo, když jediný důkaz o tom byl v knize, o které nikdo nevěděl. Ať už to bylo cokoli, bylo to zjevně vidět v jemném rozšíření Harryho očí, když na Draca pohlédl, a v chvění Dracových nosních dírek, když si Harryho prohlížel, jak sedí v měsíčním světle s deníkem v klíně.
Mohlo se stát hodně věcí. Draco se mohl posměšně zasmát a odejít, Harry mohl odhodit deník, oba mohli popřít všechno a nic a běžet rychle zpátky do svých ložnic, aby zapomněli všechno, co se kdy stalo u té dutiny. Nebo mohli něco říct, aby prolomili napjaté, křehké ticho.
Ani jeden nedokázal na nic připadnout.
Konečně Draco ušel ty tři kroky, které ho dělily od Harryho, a natáhl ruku k druhému chlapci.
Po chvíli vklouzl Harry svou inkoustem pocákanou rukou do Dracovy hladké a čisté, a nechal Draca, aby mu pomohl vstát.
Kniha spadla nepovšimnuta do sněhu vedle brku a Harry omylem převrhl i kalamář s inkoustem. Ten se ihned vsákl do bělostné pokrývky a zbarvil ji do černa. Kniha i se vším důkazem byly k ránu bezpečně pohřbené ve sněhu.
Harry si olízl rty a pustil Dracovu ruku. „Takže mi pomůžeš studovat?“ zeptal se zastřeným hlasem.
Draco se usmál. „Fakt nemám zrovna nic lepšího na práci.“
Harry zazářil a přikývl. „Tak fajn.“
Vrátili se do hradu bok po boku a jejich stopy byly jasně vidět v čerstvém sněhu vedle těch jemnějších, které zanechali při cestě tam.
Oboje bylo ráno ukryto pod sněhem.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fíha :-)

(kiki, 21. 11. 2009 13:57)

pa-áni nemám slov-rychle další :D

Další kapitola

(skydiver_tf, 15. 11. 2009 20:31)

Zatím mám přeložené asi 3 strany z dalších patnácti...tzn. zkusím dneska něco přeložit a budu to sem dávat po částech. (podle hesla lepší málo než nic :) )

pokračování?

(maria-philomine, 15. 11. 2009 13:22)

přidávámse k Darken aspon zruba nevíš??prosím prosím :)

pokračování?

(darken, 24. 10. 2009 16:49)

Och, Skydiver, to mě mrzí, nevíš aspoń kdy zhruba by mohlo přibýt?

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 22. 10. 2009 20:39)

Oh, výborná povídka, výborný překlad.

Pokračování

(skydiver_tf, 15. 10. 2009 14:49)

Ahoj,
škola začala a tudíž se zatím pokráčko nechystá. Zkusím někdy přeložit další kapitolu...ale moc brzo s tím nepočítejte...

...

(Berenika, 12. 10. 2009 20:21)

Těšim se na pokráčko...

...

(Ivet, 19. 9. 2009 11:14)

Je mi líto toho deníku, ale posunujeme se dál. x))

...

(darken, 17. 9. 2009 18:22)

Och. tak teď moc nevím, na čem to kluci jsou. Taky se moc těším na pokračování.

...

(Aylen, 17. 9. 2009 1:06)

Krása,těšim se na další díl