Kapitola 4.
7. 7. 2009
Říjen rychle utíkal a přinášel s sebou jinovatku a pozlacené listy, ale také chladnější počasí a zvláštní profukující chlad, který varoval před nadcházející zimou. Život se stal pro Harryho trochu rutinou.
Ráno šel k dutině, zkontroloval deník, napsal Dracovi, nasnídal se, potom šel na hodinu, zkontroloval knihu znovu po vyučování (poté, co nechal Dracovi dost času na odpověď), zkontroloval znovu po večeři a pak šel spát. V deníku společně plánovali, jak přesně dají Rona a Pansy dohromady, měli připomínky k hodinám a počasí, životu celkově, a občas se dostávali do živých a filozofických diskuzí. Nikdy se nepotkali, což bylo zvláštní, protože spolu měli jediný kontakt skrz deník a občas při hodině. Neměli čas spolu mluvit nebo se urážet nebo hrát famfrpál. Říjen byl rušný měsíc, co se domácích úkolů týče, a Harry nechtěl, aby Hermiona a Ron byli ještě podezřívavější kvůli jeho častým procházkám o samotě.
Bylo to týden před Halloweenským plesem, když Harry spustil (jak to Draco nazval) Fázi I. Počkal, až většina Nebelvírů odejde spát a pak si přisedl k Ronovi ke krbu.
Věděl, že Rona mrzela jeho častá nepřítomnost, kvůli dutině a tak vůbec, a cítil na prsou malou, tajnou, a zvláštně uspokojující tíži viny.
Usmál se. „Čau Rone.“
Ron vzhlédl a usmál se taky. „Ahoj. Myslel jsem, že už jsi v posteli.“
Harry zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem s tebou mluvit o Halloweenském plese.“
Ron nakrčil nos a trochu se zamračil. „Hermiona je pevně rozhodnutá jít za zmláceného zahradního skřítka. Jsem rád, že tam nejdeme.“
Harry se zašklebil. „No, o tom jsem s tebou vlastně chtěl mluvit. Myslím, že bychom měli jít.“
Ron vypadal vyděšeně. „Jít? Ale Harry! Byl jsi proti tomu od začátku!“
„Já vím, já vím, prostě – no, tak trochu potřebuju, abys tam byl. Jako laskavost pro mě.“
Ošklivý a vypočítavý pohled, který náhle rozzářil Ronův obličej, měl Harryho varovat, ale osvětlení bylo špatné a on sotva viděl.
„Laskavost? Co za to?,“ zeptal se Ron.
Harry zamrkal a pomalu se otázal: „Co chceš, aby za to bylo?“
„No, půjdu. Za jediné podmínky, že ty mi taky uděláš laskavost.“
„Jakou?“
„Půjdeš s Ginny.“
Harry si povzdechl.
***
Brzo ráno se Harry vzbudil a potom zavřel oči, jakmile se přes něj přelila vlna nevolnosti. Stávalo se to skoro každý den, ale on nemohl za boha přijít na to, proč se ráno cítí tak slabý. Nechtěl nikoho znepokojovat, a tak počkal, než to přešlo, a pak vylezl z postele.
Přesto trvalo každý den delší a delší dobu, než to přešlo, a teď mu ostré sluneční světlo přivodilo hroznou bolest hlavy.
Slunce ještě ani nevyšlo, a Harry odešel z hradu, zrovna když se první paprsky světla objevily na východním horizontu. Vstával takhle brzy každé ráno, ještě než se Ron vzbudil, aby nevzbudil podezření. Takhle měl Ron, pokud vůbec nějakou, představu, že chodil Harry na ranní tréninky famfrpálu.
Dech se mu srážel v páru, která mu zamlžovala brýle, a Harry si smutně pomyslel, že to byl neobvykle chladný říjen, což nejspíš znamenalo, že přijde tuhá zima.
Draco psal do knihy předchozí noc a Harry si rychle přečetl jeho slova.
Skvěle, Pottere, takže plán je hotový. Proveď svoji část s Weasleym dnes v noci a já zapracuju na Pansy. Nemělo by být těžké ji zvládnout; jen nesmí zjistit, o co jde. Potom to nebude tak dramatické, a jak už jsi řekl, nemůžu udělat něco, co nemá správnou míru dramatičnosti. Musím jít zpátky do hradu, je tu hrozná zima. Docela mě překvapilo, že znovu nenasněžilo.
Harry rychle naškrábal odpověď.
Ron tam bude, ale musel jsem s ním uzavřít dohodu, abych ho přiměl tam jít. Hádej, co musím udělat na oplátku, Malfoyi. Musím jít s Ginny. Přísahám, jestli se snažíme dokázat neexistenci osudu tím, že dáme Rona a Pansy dohromady, on se snaží dokázat jeho existenci svým názorem, že Já Musím Být S Ginny. Nejhorší je, že všichni na mé koleji s tím souhlasí. Nechci ranit jeho city, samozřejmě, takže s ní musím jít. Nechtěl jsem na ten ples původně vůbec jít!
Co se týče tvé poznámky o počasí, máš pravdu, je chladněji než obvykle! Takže myslím, že bychom měli zajistit, aby Ron a Pansy měli teplé kostýmy, aby nechytli rýmu nebo něco. Nechci, aby mě Ron ráno nenáviděl. A sakra, teď mi to došlo! Budu muset mít na ten pitomej ples kostým, že jo? Nejlépe, aby ladil s Ginniným. Naposled jsem zaslechl, že jde za Kleopatru (pozn. překladatele: byla jsem v pokušení napsat Klekí Petru J tohle smaž, Jindro) nebo co. Což je dost zvláštní, za předpokladu, že mladší studenti mohou jít, pouze pokud je pozve někdo z našeho ročníku, a nemyslím, že by měla ještě partnera. Víš, co by byla legrace? Kdyby jí Ron slíbil, že nás dá na plese dohromady. Což mi připadá tím víc pravděpodobné, čím víc o tom přemýšlím – přísahám, že jestli mě přinutí jít na tu blbost oblečený jako egyptský otrok lásky, Malfoyi, tak za to zaplatíš. Jsou jisté věci, které prostě neudělám, dokonce ani jako laskavost pro tebe.
Odhodil brk, kalamář a knihu zpátky do kmene stromu a vracel se rychle dovnitř, celý prochladlý.
Hermiona byla ve společenské místnosti a dokončovala poslední drobnosti na zaklínadle, které si vytvořila jako kostým na ples. Harry se neochotně posadil kousek od ní. Pozoroval ji chvilku při práci, než se jí konečně zeptal: „Za co jdeš?“
Podívala se na něj. „Proč by tě to mělo zajímat? Ty přece nejdeš,“ řekla dost chladně. Mnohokrát se snažila jeho a Rona přesvědčit, aby šli.
„No,“ řekl Harry pomalu. „Přemýšlel jsem, za co půjdu. Když jsem se nakonec rozhodl jít a tak.“
Její oči se rozšířily. „Ale Harry, nemáš partnerku!“
„S kým jdeš ty?,“ zeptal se Harry zamračeně. „Krom toho jdu s Ginny.“
„To teda nejdeš, ona nikam nejde,“ řekla Hermiona. „Tři lidé se jí ptali a ona všechny odmítla.“
„Musí jít se mnou,“ řekl Harry zoufale a myslel na to, že Ron nepůjde, kdyby ho Ginny odmítla.
Hermioniny oči se znovu rozšířily a ztmavly, potom se zúžily spekulací a přes rty jí přelétl úsměv.
„Ach Harry,“ zacukrovala. „Konečně ses rozhodl, že já a Ron máme pravdu a že máš být s Ginny, že ano?
Harry zpanikařil. „No, vlastně…“
„Ale ples je už za týden, Harry, za týden – a ty ses jí ještě ani nezeptal a ani nemáš kostým! Za co půjdeš, Harry? Nemůžeš jít prostě za kouzelníka nebo něco tak obyčejného. Už vím, můžu zdvojit svoje kouzlo a půjdeš za to samé, co já!“
„A to je?,“ zeptal se trochu nervózně.
„Už jsem ti to řekla! Pohmožděný zahradní skřítek!“
„Eeer– Hermiono, myslím, že si o kostýmech radši promluvím s Ginny. Možná bude chtít, abychom se k sobě – hodili, nebo něco,“ řekl zoufale. „Nevíš, kde je?“
„U snídaně,“ řekla mu. „Zrovna jsem se chystala jít. Půjdu s tebou.“
Celou cestu štěbetala o nápadech na kostýmy, se kterými by mu mohla pomoct a ani jí nevadilo, že Harry toho moc neřekl.
Velká síň už byla plná a Harry ji rychle přelétl pohledem. Spatřil Malfoye sedícího vedle Pansy, jak do ní rychle mluvil, a Ginny, která seděla vedle Rona, četla knihu a jedla ovesnou kaši.
„Tamhle je, jdi a zeptej se jí,“ zasyčela Hermiona a bolestivě ho dloubla loktem do žeber.
„Co, teď?,“ vyjekl Harry.
„Samozřejmě, že teď!,“ založila si ruce v bok. „Máš jenom týden, Harry, doufám, že to nebude jen opakování závěrečného plesu ve čtvrtém ročníku.“
„Nebude,“ řekl. „Budeme v kostýmech a ty nebudeš s Viktorem. S kým jdeš?“
Podívala se na mrzimorský stůl a pokrčila rameny. „S Justinem. Jdi se zeptat Ginny, teď hned.“
Strčila do něj, takže stál přímo za Ginny, a než mohl Harry protestovat, vyšplhala se na lavičku a oči jí zářily. Vzala do ruky sklenici dýňového džusu a lžičku a poklepala s ní hlasitě na sklo.
„Všichni dávejte prosím pozor!,“ zvolala. Harry náhle cítil, že se mu obrací žaludek naruby, když se všichni v síni otočili a dívali se na něj. Dokonce i profesoři.
„Hermiono,“ zasyčel Harry. „Slez odtamtud.“
Ignorovala ho a on se rozhlédl, hledaje pomoc. Setkal se s Malfoyovým pohledem a zašklebil se, což ještě rozšířilo Malfoyův úsměv.
„Harry by se chtěl na něco zeptat,“ řekla extravagantně Hermiona.
„Nežádám ji o ruku,“ odsekl Harry.
Andělsky se na něj usmála a zašeptala: „Jednou mi poděkuješ.“ O čemž Harry pochyboval.
„Tak se ptej, Harry,“ řekla teď a Harry pohlédl na Ginny, která odložila knihu a dívala se zmateně na něj.
„Harry, co se děje?,“ zeptala se a nervozitou se jí třásl hlas.
„No – sakra, Ginny, šla bys se mnou na Halloweenský ples?,“ vychrlil, rozhodnutý mít tohle za sebou, aby mohl Hermionu hned zabít.
V síni zavládlo šokované ticho, které bylo prolomeno jedinou věcí, kterou spolu Ron a Malfoy kdy sdíleli: hysterickým smíchem. Ron se smál vyděšenému výrazu na Harryho tváři a Malfoy se smál celé té situaci, a než mohl kdokoli identifikovat zvláštní směs jejich smíchu, Ginny vyskočila ze židle přímo do Harryho náruče a ovinula mu nohy kolem pasu. Poté ho nesměle políbila.
„Ach Harry,“ vydechla. „Moc ráda.“
Harry se hrozně snažil rozmotat její nohy a ruce, zatímco celá místnost vybuchla v provolávání slávy a potlesk, dokonce i profesoři. Koneckonců, nebylo to každý den, že by si Chlapec, který žil uvědomil to, co všichni ostatní už dávno věděli. Že On a Ginny Mají Být Spolu. Malfoy jediný se ještě smál, i když se ostatní Zmijozelové zamračili a obraceli oči v sloup.
***
„No tak, Harry,“ prosila Hermiona. „Mluv se mnou! Prokázala jsem ti laskavost!“
„Všichni jsme celou tu dobu věděli, že se nakonec s Ginny k sobě vrátíte. Hermiona se prostě nechala trochu unést,“ řekl Ron s úsměvem.
Harry nepromluvil, jen zíral do svého lektvaru, který právě připravoval. Lektvary nikdy nebyly tak mučivé, když nemusel poslouchat posměšky od Zmijozelu a Hermionu, která prosila o odpuštění.
Hermiona ho šťouchla do žeber, zrovna když se snažil nalít svou směs vroucích šťáv do výluhu z … Vyráběli Půlměsíční lektvar, jedinou známou protilátku proti kousnutí dravého fénixe. Škubnul sebou a trochu vylil na stůl.
„Hermiono,“ zasykl. „Ne-sa-hej na mě.“
Vypadala ublíženě. „Nemůžeš mě navždycky nenávidět. Jen pomysli na to, jaká to bude skvělá historka, až se budeš ženit.“
„Ženit?,“ odsekl a praštil se směsí o stůl. „Moje svatba? Jaká svatba, Hermiono? Jaká svatba, sakra?“
Hrozně zbledla a začala se třást. „Harry, jen jsem – „
„Uklidni se, Harry,“ řekl Ron a zkontroloval Snapea, který se nějakou náhodou zrovna neskláněl nad nimi, aby jim mohl odečíst body. „Krom toho to nebylo tak hrozné. Mamka si bude myslet, že je to šíleně romantický, až jí to řeknu. A Ginny je nadšená.“
Harry nasál přes zuby vzduch, aby se uklidnil. Chtěl říct něco úsečného, když vtom zavolal Crabbe z druhého konce místnosti: „Harry a Weasleyova sestra se milujou!“ Zasmál se a Goyle taky.
Harry se prudce otočil a v hněvu zvažoval variantu pěstního souboje. „Prosím?,“ řekl a hlas se mu třásl zlostí. „Snad nežárlíš, Crabbe? S kým jdeš vlastně na ples ty? Nevysmála se ti Pansy náhodou, když ses jí zeptal? To jsem zas slyšel já.“
Pansy, která seděla u vedlejšího stolu s Millicent a Blaisem, zadržela dech. Než se Crabbe, který pěkně zrudnul, vzmohl na odpověď, Snape zařval: „Potter – školní trest za provokování spolužáka!“
Harrymu spadla šokem čelist a od Nebelvíru bylo slyšet okamžité protesty.
„Ještě nějaká stížnost a všichni se k němu připojíte,“ zavrčel Snape. Ve třídě zavládlo trpké ticho a Snape přikývl. „Zpět do práce.“
***
Draco si nemohl pomoct. Pokaždé to dopoledne, když si vybavil Potterovu střídavě blednoucí a brunátnou tvář ve Velké síni, se neubránil smíchu. Bylo to klasické, opravdu, zvlášť když byl jediný ve škole, kdo věděl, co opravdu Potter k té Weasleyovic holce cítil. A teď, místo aby vyvrátil existenci osudu, ji vlastně potvrdil.
Vlastně to bylo docela zábavné, navzdory zvláštnímu pocitu, který by mohl být nejlépe popsán jako lítost. Potter opravdu vypadal zničeně. Lítost a ještě něco jiného, co Draco ještě nikdy necítil a neměl pro to jméno, se mu usídlila v žaludku. Občas, když se nachytal nepřipravený, si myslel, že by to mohla být žárlivost. Kvůli čemu se ani neodvažoval domýšlet.
Po bylinkářství šel k jejich stromu a pochechtával se pod vousy. Přečetl si Potterovu poslední poznámku a málem upustil knihu v šoku, s očima rozšířenýma. Harry Potter jako egyptský otrok lásky – to byla představa, která ho udrží vzhůru až pozdě do noci.
Delikátně si odkašlal, odsunul fantazie stranou a odpověděl. Moudře se o té záležitosti s otroky nezmiňoval.
Chceš se nechat zabít? Nejdřív Weasley, kterého Crabbe málem umlátil k smrti, a teď tohle. Opravdu se příliš spoléháš na moje přesvědčovací schopnosti, aby tě zachránily, víš. Nedokážu zázraky, jestli ho budeš pořád tak vytrvale prokovat! Jen doufám, že školní trest zajistí to, co já nemohu, a vnese do tebe trochu empatie. Jinak – skvělá show ve Velké síni. Jste pro sebe jako uděláni. Tohle to jenom dokazuje a já to považuji za velmi zábavné.
***
Halloween, jak bylo Harrymu řečeno, byl pro kouzelníky úplně jiný než pro Mudly, ačkoli základ byl stejný. Místo kostýmů očarovali kouzelníci své róby, aby vypadaly jako kostýmy, což je mohlo za trochy úsilí změnit v cokoli. Ples měl prostě být náhodná sbírka neladících věcí, spíš než skupina lidí v kostýmech. Další rozdíl tkvěl v tom, že zaklínadla byla funkční pouze do půlnoci, kvůli starodávné legendě, která celému Halloweenu předcházela. V mudlovské kultuře se z legendy o Popelce stala pouhá pohádka. V kouzelnické přispěla k oslavě Samhain, noci, kdy se mrtví přibližovali živým. Koneckonců, Halloween končil o půlnoci a svět mrtvých pak sklouzl zpět do stínů, odkud vyšel. Masky, které byly v starodávných dobách používány, aby skryly smrtelnou duši před posedlostí zlem, už potom nebyly potřeba. V současné kouzelnické společnosti bylo ovšem půlnoční Odhalení pouze prostředek, jak zdramatizovat celou akci.
Poté, co Hermiona Harrymu vše vysvětlila, dodávaje, že na ples smějí jít pouze sedmé ročníky, pokud nepozvali mladšího studenta, a že ples trvá do půlnoci, zeptal se jí Harry: „Jak to všechno víš?“
Trochu pyšně se usmála a řekla: „Ale no tak, Harry, copak vůbec nečteš?“
„Nic tak nudného nečtu!,“ řekl Harry a Ron se jen zasmál.
Halloweenská noc byla mrazivá a větrná a po tradiční hostině byly nižší ročníky odvedeny do ložnic, zatímco profesoři proměnili Velkou síň v taneční sál a sedmé ročníky si šly vyčarovat kostýmy.
Draco šel na ples s Pansy, protože pak bylo jednodušší zrealizovat jeho plán a také protože byla po svém rozchodu s Crabbem tak trochu outsider, nikdo jiný by s ní nešel. Večer před plesem rychle provedl své kouzlo a čekal v zmijozelské společenské místnosti, až Pansy sejde dolů.
Zatímco čekal, zkontroloval ještě jednou svůj odraz v zrcadle a tiše se sám pro sebe pochechtával. Uhladil si vlasy na čele, aby byla jeho „jizva“ vidět.
Draco Malfoy se rozhodl jít na ples za Harryho Pottera.
Blaise sešel ze schodů, oblečen jako jeho oblíbený hráč famfrpálu, a zarazil se, když Draca uviděl. Pak se začal smát.
„Harry Potter?,“ vykřikl. „Ty jdeš za Pottera?“
Draco líně pokrčil rameny. „Proč ne? Je slavný.“
„Protože nikdo nebude vědět, kdo vlastně jsi!“
„No právě! Je Halloween.“
Pansy, převlečená za bohyni Afrodítu, vplula do místnosti a Draco se zasmál. „Bohyně Lásky?,“ zeptal se se smíchem.
Pansy, jejíž vlasy se změnily v dlouhou, hedvábně jemnou blond hřívu a jejíž pleť teď byla mléčná a zařící, jejíž oči byli modré jako smaragdy, si založila ruce v bok a zamračila se, ačkoli se jí v očích třpytil smích.
„A proč ne?,“ řekla a kriticky si ho prohlížela. „Harry Potter? Opravdu, Draco – „
Vděčně se na ni usmál a přestal se jí smát. Nechtěl vysvětlovat Blaiseovi svůj kostým a použil jeji přítomnost jako záminku se mu vyhnout.
„Pojď, jdeme pozdě, nechci se už víc zpozdit,“ řekl a vyvedl ji ze společenské místnosti. Ovšemže nikdy na ples nedorazí, ale to Pansy nevěděla.
O deset minut později se Pansy zmateně rozhlédla. „Draco, tudy se nejde do Velké síně.“
Usmál se na ni. „Já vím, ale chtěl jsem ti něco ukázat.“
Vypadala trochu nervózně. „Není to žádná svlíkací flaška nebo tak něco, že ne? Protože, Draco, jsem ti říkala o Ronovi – „
Zakřenil se. „To jo.“
„Tak co to je?“
„Věř mi!“
„Draco.“
Zasmál se a táhl za ruku za roh. Vedl ji hlouběji do podzemí, a než si mohla znovu stěžovat, otevřel skřípající dveře vedoucí k zadnímu schodišti. Téměř nikdo nevěděl, že tu byla cesta z nejhlubšího sklepení, a schody byly špinavé. Byla to ale nejrychlejší cesta tam, kam se potřeboval dostat.
„Schody? Kde jsme?,“ řekla a kousla se do rtu. ¨
„Psst.“
Trvalo dalších deset minut, než se po šesti schodištích dostali do nejjižnější věže, která byla využívána hlavně jako skladiště. Draco jí řekl, aby zavřela oči, a vedl ji do nejvyšší místnosti, ve které byl průvan, prach a málo prostoru. Potom, místo aby jí řekl, aby oči otevřela, vyklouzl z místnosti a zamkl ji za sebou, nechávaje klíč v zámku.
„Draco?,“ slyšel ji váhavě volat.
Usmívaje se prošel chodbou, vyšplhal se do trámoví a čekal.
Netrvalo to dlouho.
***
„Harry – Harry, neměl bys náhodou být na plese s Ginny?“
Harry se na Rona naštvaně podíval. „Řekl jsem jí, že jdu pro pití,“ řekl. „Musím ti něco ukázat.“
Ron se skepticky rozhlédl. „Nahoře v téhle staré věži? Má to co dělat s Ty-víš-kým?“
„S Voldemortem? Ne – ehmm – ano,“ zazátkoval Harry. „Uvidíš. Jen pojď. Čím rychleji půjdeme, tím rychleji se můžeme vrátit zpět.“
„Jo jasně, jenom že – tyhle boty mají podpatky!“
„Tak ses neměl převléknout za Robina Hooda, Rone! A odkdy nosí Robin Hood podpatky? Už tam skoro jsme.“
Harry se pozorně podíval na prach pokrývající podlahu. Dva páry nohou vedly dovnitř, a pouze jeden odkráčel pryč. Ulehčeně si oddychl a bojoval s nutkáním vzhlédnout vzhůru.
„Sakra,“ zamumlal. „Rone, musím si něco vyzvednout v společenské místnosti.“
„V společenské místnosti? Harry, bude ti trvat dvacet minut, než se tam dostaneš, na to zapomeň!“
„Ne ne,“ řekl Harry rychle. „Zůstaň přímo tady, vrátím se, slibuju. Hmm, Rone, máš s sebou hůlku?“
Ron se začervenal. „No, ne. Byly mi těsné kalhoty a košile nemá žádné rukávy, takže jsem ji nechal na posteli.“
„Dobře. Totiž, hmm, hned jsem tady.“
Harry odspěchal a Ron ho skepticky pozoroval. Povzdechl si a rozhlížel se kolem sebe v špinavé chodbě. „Sakra, Harry,“ mumlal si pro sebe. „Tohle je šílenost.“
Uslyšel před sebou slabý zvuk a nadskočil. „Haló? Je tam někdo?“
Chvíli bylo ticho, a pak se s nadějí ozvalo: „Haló?“
Ron následoval hlas a našel zamčené dveře. Otočil klíčem a otevřel je. „Haló? Já – oh –„, ztratil řeč, když uviděl před sebou to zjevení. Zlatě blond vlasy, hedvábné šaty, které splývaly ve volných záhybech na podlahu a modré oči lesklé slzami.
Ron vkročil do místnosti a ani si nevšiml, že za ním dveře zaklaply.
Dívka vzhlédla a těžce polkla. „Co – kdo jsi?“
„Jsi v pořádku?“
Postavila se a odhrnula si vlasy z obličeje. „Já – nemohla jsem otevřít ty dveře.“
Ronovy oči se rozšířily a on se rychle otočil, ale dveře byly zamčené. Nadávaje si pro sebe se k ní otočil. „Jsou zamčené.“
„Tys je nechal zaklapnout?“
Zamračil se. „Jo, a naschvál. Jak dlouho tu jsi?“
„Asi pět minut. Měla jsem strach,“ přiznala s pokrčením ramen.
Ron si povzdychl a jeho vztek na ni pomalu odplouval. Byla tak krásná a žensky vypadající, že se na ni nemohl zlobit dlouho. Koneckonců, byla to dáma v nesnázích. On taky. No, ne dáma, opravil se rychle, ale rozhodně v nesnázích.
Ron si nemohl nevšimnout její krásy, ačkoli to byl nejspíš jen kostým a on nevěděl, kdo opravdu je. Mohla by být třeba duch. Sedl si vedle ní na okenní parapet a dotkl se její ruky, jen aby se ujistil. Byla pevná a teplá a on se ulečeně usmál.
„Nejsi víla, že ne?,“ zeptal se náhle.
Podívala se na něj koutkem oka a smutně se zasmála. „Ne.“
„Jo. Hm. Tak fajn. Neměli bychom tady být dlouho, ne? Můj kamarád se za chvíli vrátí.“
Tvář se jí rozjasnila. „Opravdu? Bála jsem se, že tu budu zavřená navěky!“
Dotkl se její ruky, aby ji uklidnil. „Ne. Kromě toho ty dveře vyrazím, pokud to bude potřeba. Takže to bude v každém případě v pořádku.“
Usmála se na něho a Ron cítil v žaludku podivné svírání. Byla nádherná.
Nervózně se ohlédl a šoupal nohama po špinavé podlaze. Horečně si přál, aby si Harry pospíšil. Současně si také přál, aby se Harry nikdy nevrátil. Koneckonců, dívka vedle něj voněla tak sladce, po nějaké zvláštně exotické směsi květin a koření, kterou ještě nikdy necítil, a on by tam milerád jen tak seděl a vdechoval ji.
Ticho přerušovalo pouze její mělký dech a šoupání jeho bot na podlaze.
***
Komentáře
Přehled komentářů
Ano, to sem byla já, ale bylo to spíš fňukání, než stěžování :-D Díky moc, už jsem měla absťák:-))
tedy...
(Niki, 7. 7. 2009 21:16)Hermiona je pěkná mrcha :-)) Díky, také už jsem se nemohla dočkat pokračování :-))
Kapitoly
(skydiver_tf, 7. 7. 2009 19:19)
Protože si někteří lidé stěžovali, že nepřibývají nové příspěvky (viz předešlá kapitola), dala jsem sem neobetované kapitoly. Pročež prosím, abyste byli shovívaví, dokud si nenajdu jinou betu. S pozdravem,
skydiver_tf
:-D
(Silwia, 8. 7. 2009 3:57)